Pohádka o tom, že ne všem zvířátkům česnek voní, ale některým
ano.
Žili byli jednou dva důchodci, dědeček a babička. Oba byli
chudí, ale už jim to ani moc nevadilo, "My už tady dlouho
nebudeme," říkávali, "tak nač si stěžovat."
A tak si tedy vesele žili. Až jednoho dne se dědeček rozhodl, že
by si dal k obědu topinku.
"Ale dědečku," přemlouvala ho babička, "jakpak bys tu topinku
snědl, vždyť nemáš chrup."
"Ale neboj se babičko," nenechal se odradit dědeček, "já bych jí
ucumlal."
A babička se tedy nechala přesvědčit a rozhodla se, že udělá
dědečkovi topinku. Ve staré truhle po babiččině babičce našla skývu
chleba a kus česneku. Ze skývy odkrojila malý krajíček, tak akorát
pro dědečka, aby ho ucumlal. Z kapsy své zástěry vyndala drobet
sádla a rozpálila ho na pánvi. Pak položila babička na pánev krajíc
chleba a upekla z něj krásnou topinku. Tu potom ještě vydatně
pomazala česnekem a dala ji vychladnout za okno.
Jak tam ta topinka tak ležela, říkala si, "Je to ale život,
tohleto. Vždyť sotva jsem se stala topinkou, hned mě ten stařec
ucumlá." Topinka si představila, kterak jí dědeček přidržuje
dásněmi a jeho jazyk pokrytý slinami po ní mlsně rejdí sem a tam.
"No fuj, to je ale představa. To odtuď radši uteču."
A topinka tedy utekla. Seskočila z okna a rychle utíkala k lesu,
hlavně co nejdál od dědečkových úst.
Topinka šla a šla, až došla do hlubokého lesa. Tam jí potkal
ježek.
Ježek to na ní vyklopil na rovinu "Ahoj topinko, já tě
sním."
"Ale nesníš ježku," topinka vyskočila ježkovi na čumák a začala
zpívat:
"Já jsem topinka veselá,
na sádle jsem smažená
a česnekem potřená.
Utekla jsem dědečkovi
a tobě také uteču."
Když topinka dotancovala ježkovi na nose, okamžitě začala
utíkat. Ježek se ji ale nesnažil chytit, cítil z ní česnek a
jelikož ježek česnek nerad, nechal topinku utéct. Topinka utíkala a
přitom si chudinka naivně myslela, jak je šikovná, že dokázala
utéct ježkovi.
Topinka šla dál a dál, až došla na louku. Louka byla plná krtin.
A z jedné té krtiny vylezl krtek v modrých kalhotkách s kapsičkou.
Zasmál se svým typickým krtkovským smíchem, a hned na topinku,
"Pozdrav pánbůh topinko, já tě sním."
"Ale nesníš krtku," topinka vyskočila krtkovi na čumák a začala
zpívat:
"Já jsem topinka veselá,
na sádle jsem smažená
a česnekem potřená.
Utekla jsem dědečkovi,
utekla jsem ježkovi,
a tobě také uteču."
Krtek, když ucítil česnek na topince, radši ji nechal být.
Topinka utekla a zase si gratulovala, že je schopná utéct hladovým
zvířátkům.
A topinka šla tedy dál a dál až došla do vysokých hor. Tam v
horách potkala vlka. "Těbůh topinko, já tě sežeru."
"Ale nesežereš vlku," topinka vyskočila vlkovi na čumák a začala
zpívat:
"Já jsem topinka veselá,
na sádle jsem smažená
a česnekem potřená.
Utekla jsem dědečkovi,
utekla jsem ježkovi,
utekla jsem krtkovi,
a tobě také uteču."
Vlk, jak ucítil, že z topinky silně táhne česnek, radši ji
nechal být, jen za ní křiknul "Ну, погоди!" Topinka opět utekla a
říkala si, že je fakt dobrá, že uteče nejen zvířátkům v nižších
patrech potravní pyramidy, ale i vlkovi.
A tak tedy topinka pokračovala ve svém putování. Po čase došla
zase do nějakého lesa. A v tom lese ji potkal medvěd brtník, "Dobrý
den, topinko. Já tě sním."
"Ale nesníš medvěde brtníku," topinka vyskočila medvědovi na
čumák a začala zpívat:
"Já jsem topinka veselá,
na sádle jsem smažená
a česnekem potřená.
Utekla jsem dědečkovi,
utekla jsem ježkovi,
utekla jsem krtkovi,
utekla jsem vlkovi,
a tobě také uteču."
Jenže medvědovi narozdíl od ostatních zvířátek česnek
chutnal.
"Neutečeš." řekl medvěd, a než se topinka vzmohla na jakýkoliv
odpor, medvěd brtník ji snědl.
A to je konec pohádky. Za zmínku stojí snad už jenom ta
maličkost, že medvěd během následujících několika dnů sežral
postupně vlka, krtka, ježka, dědečka i babičku, takže i kdyby
kdokoliv z jmenovaných snědl topinku ještě před medvědem, stejně by
nakonec skončila v medvědovi. A tak to chodí.