Míšin mišmaš

Pohádka o tom, že ne všem zvířátkům česnek voní, ale některým ano.

Žili byli jednou dva důchodci, dědeček a babička. Oba byli chudí, ale už jim to ani moc nevadilo, "My už tady dlouho nebudeme," říkávali, "tak nač si stěžovat."

A tak si tedy vesele žili. Až jednoho dne se dědeček rozhodl, že by si dal k obědu topinku.

"Ale dědečku," přemlouvala ho babička, "jakpak bys tu topinku snědl, vždyť nemáš chrup."

"Ale neboj se babičko," nenechal se odradit dědeček, "já bych jí ucumlal."

A babička se tedy nechala přesvědčit a rozhodla se, že udělá dědečkovi topinku. Ve staré truhle po babiččině babičce našla skývu chleba a kus česneku. Ze skývy odkrojila malý krajíček, tak akorát pro dědečka, aby ho ucumlal. Z kapsy své zástěry vyndala drobet sádla a rozpálila ho na pánvi. Pak položila babička na pánev krajíc chleba a upekla z něj krásnou topinku. Tu potom ještě vydatně pomazala česnekem a dala ji vychladnout za okno.

Jak tam ta topinka tak ležela, říkala si, "Je to ale život, tohleto. Vždyť sotva jsem se stala topinkou, hned mě ten stařec ucumlá." Topinka si představila, kterak jí dědeček přidržuje dásněmi a jeho jazyk pokrytý slinami po ní mlsně rejdí sem a tam. "No fuj, to je ale představa. To odtuď radši uteču."

A topinka tedy utekla. Seskočila z okna a rychle utíkala k lesu, hlavně co nejdál od dědečkových úst.

Topinka šla a šla, až došla do hlubokého lesa. Tam jí potkal ježek.

Ježek to na ní vyklopil na rovinu "Ahoj topinko, já tě sním."

"Ale nesníš ježku," topinka vyskočila ježkovi na čumák a začala zpívat:

"Já jsem topinka veselá,
na sádle jsem smažená
a česnekem potřená.
Utekla jsem dědečkovi
a tobě také uteču."

Když topinka dotancovala ježkovi na nose, okamžitě začala utíkat. Ježek se ji ale nesnažil chytit, cítil z ní česnek a jelikož ježek česnek nerad, nechal topinku utéct. Topinka utíkala a přitom si chudinka naivně myslela, jak je šikovná, že dokázala utéct ježkovi.

Topinka šla dál a dál, až došla na louku. Louka byla plná krtin. A z jedné té krtiny vylezl krtek v modrých kalhotkách s kapsičkou. Zasmál se svým typickým krtkovským smíchem, a hned na topinku, "Pozdrav pánbůh topinko, já tě sním."

"Ale nesníš krtku," topinka vyskočila krtkovi na čumák a začala zpívat:

 

"Já jsem topinka veselá,
na sádle jsem smažená
a česnekem potřená.
Utekla jsem dědečkovi,
utekla jsem ježkovi,
a tobě také uteču."

Krtek, když ucítil česnek na topince, radši ji nechal být. Topinka utekla a zase si gratulovala, že je schopná utéct hladovým zvířátkům.

A topinka šla tedy dál a dál až došla do vysokých hor. Tam v horách potkala vlka. "Těbůh topinko, já tě sežeru."

"Ale nesežereš vlku," topinka vyskočila vlkovi na čumák a začala zpívat:

 "Já jsem topinka veselá,
na sádle jsem smažená
a česnekem potřená.
Utekla jsem dědečkovi,
utekla jsem ježkovi,
utekla jsem krtkovi,
a tobě také uteču."

Vlk, jak ucítil, že z topinky silně táhne česnek, radši ji nechal být, jen za ní křiknul "Ну, погоди!" Topinka opět utekla a říkala si, že je fakt dobrá, že uteče nejen zvířátkům v nižších patrech potravní pyramidy, ale i vlkovi.

A tak tedy topinka pokračovala ve svém putování. Po čase došla zase do nějakého lesa. A v tom lese ji potkal medvěd brtník, "Dobrý den, topinko. Já tě sním."

"Ale nesníš medvěde brtníku," topinka vyskočila medvědovi na čumák a začala zpívat:

 "Já jsem topinka veselá,
na sádle jsem smažená
a česnekem potřená.
Utekla jsem dědečkovi,
utekla jsem ježkovi,
utekla jsem krtkovi,
utekla jsem vlkovi,
a tobě také uteču."

Jenže medvědovi narozdíl od ostatních zvířátek česnek chutnal.

"Neutečeš." řekl medvěd, a než se topinka vzmohla na jakýkoliv odpor, medvěd brtník ji snědl.

A to je konec pohádky. Za zmínku stojí snad už jenom ta maličkost, že medvěd během následujících několika dnů sežral postupně vlka, krtka, ježka, dědečka i babičku, takže i kdyby kdokoliv z jmenovaných snědl topinku ještě před medvědem, stejně by nakonec skončila v medvědovi. A tak to chodí.